Podzimni  dovolena  2002

Letosni rok jsme se rozhodli stravit nasi rijnovou dovolenou na cestach po narodnich parcich, kanonech a jinych zajimavostech na jihozapadu USA. Podarilo se nam projet v omezene dobe 7 dni 5 statu, celkove na kilometrovniku pribylo 3400 mil, v prepoctu asi 5310 kilometru. Jela s nami kamaradka Lenka, s kterou jsme zazivali spoustu legrace, smichu ale i dobrodruzstvi. Vzhleden k tomuto kratkemu obdobi se nam nepovedlo videt vse co krajina jihozapadu nabizi, ale i pres obetovani nekterych parku a mist jsme videli mnoho krasneho, kouzelneho a puvabneho. Vlasne ani nevim, jak vse popsat, protoze ten kdo tam byl, sam vi, ze to nelze. To musi clovek videt, citit a slyset. Presto se nasi cestu pokusim popsat a priblizit tamni atmosferu.

Prvni nas cil cesty byla navsteva maleho mesta v New Mexico - Santa Fe. Nejvetsi zajimavost v tomto meste a v cele oblasti Noveho Mexika je zpusob bydleni. Lide ziji v tzv. Pueblech, coz jsou domy postavene do tvaru kostky s oblymi rohy, plochymi strechami a  nizkou vyskou. V tomto sylu musi byt postaveny vsechny domy vcetne obchodu, spravnich budov a parkovist. Stavby zacali stavet indiani pri prvnim osidlovani Noveho Mexika. Na namesti je mnoho obchodu s indianskymi vyrobky a pod prucelim domu na namesti prodavaji tyto krasne predmety samotni indiani nebo i indianske babicky. Toto mesto jsme navstivili jiz podruhe a protoze se nam moc libi, urcite se tam zajedeme podivat znovu.

Dalsi nase kroky vedly do Narodniho parku prirodnich oblouku v Utahu -  Arches National Park - Utah . V teto oblastni se nachazi pres 1500 kamennych oblouku, ktere vznikly pusobenim prirodnich vlivu - teplo, chlad a vitr. Zaklad kazde skaly je sul a piskovec, ktery se miliony let odvetrava a narazem vetru se stena ztencuje az vznikne otvor ve skale, ktery se postupne zvetsuje. Stare oblouky zanikaji a nove se tvori. Nikdo nevi, kolik jich jeste vznikne a jak krasne budou. Kady navstevnik ma moznost videt nekolik desitek oblouku, k nekterym se da prijet autem, za nekteryma se musi vydat pesky. Vetsina mist je zpristupnena i pro lidi na vozicku. Na navstevu parku jsme meli jen jeden den, ale dala by se tam stravit i tri-tydenni dovolena.

Nejvesti oblouk se jmenuje Skalni brana -  Landscape arch a lezi v oblasti zvane Dablova zahrada -  Devils garden. (Petr mel myslenku, ze by se tam zabydlel, ze konecne nasel svou rodinu, ale v posledni chvili se s dabliky rozloucil a odjel s nami). Bohuzel, vzhledem k ztencovani obloku (v nejuzsim miste ma sirku jen 2 metry) a hrozbe zhrouceni je uzavren a tak se lze na nej divat jen z dalky. I presto byl pohled na oblouk s rozpetim 89 metru nadherny. Cast tohoto obloku se zritila pred nekolika lety prave v okamzik, kdy jeden vasnivy fotograf oblouk fotografoval. Petr marne cekal se svym aparatem na okamzik, kdy se ulomi i dalsi kus steny. Potom dostal napad, zda bych mohla vylezt nahoru na oblouk a chvili skakat, on ze bude pripraven aby zachytil ten nadherny okamzik, kdy  skala puka. No, rekla jsem mu, ze bych tedy nemohla a pokracovali jsme v nasi ceste objevovat nove oblouky.   

Jedinecnym prirodnim utvarem na svete, ktery muzete najit v tomto parku je balancujici kamen - Balanced Rock. Na vysokem skalnim podstavci lezi v ponekud asymetricke poloze balvan o velikosti dvoupatroveho domku a "balancuje". Nikdo netusi kdy spadne, ale pri pohlednu na balvan, si kazdy navstevnik mysli, ze prave ted. Jeho neprirozena poloha tomu nasvedcuje. V zime roku 1975 spadl jeho mensi bratricek, nyni je jiz jedinny.

Z teto nadherne prirodni rezervace vede cesta do blizkeho mesta Moab, kde jsme sedeli a s vyhledem na skaly Colorada a svacinou v ruce vychutnavali hluboky zazitek z Arches National Park. Nase dalsi cesta vedla do Udoli Monumentu. .

Do Udoli Monumentu - Monument Valley - Utah jsme se dostali az pri zapadu slunce, tak nezbyl cas na vetsi prozkoumavani okoli. Udoli je rozdeleno do trech indianskych rezervaci a vstup do rezervace je zakazany. Pred samotnym vjezdem do udoli je turistum naskytnut pohled v meste Mexican Hat na kamen ve tvaru mexickeho klobouku, ktery sedi na skale na spicce opacne strany klobouku.  Podel prasne cesty jsou postavene drevene stanky, kde indiani prodavaji sve rukodelne prace. Zapad slunce s oranzovou barvou skal jsme si vychutnavali ale jen do doby nez nase auto zacalo mirne stahovat na levou stranu. Defekt, uprostred udoli pri slunci temer zapadlem. Nejblizsi vesnice byla asi 30 mil, kde jsme s dohustenou pneumatikou dojeli a na benzinove  pumpe si nechali auto opravit od indiana. Mestecko to bylo opravdu male a chude, ale propichlou pneumatiku nam indian opravil  behem patnacti minut za $8. Tak jsme mu dali jeste $5 na ohnivou vodu, z jeho obliceje bylo jasne, ze je rad. Ten vecer uz zbyvalo jen najit na noc spani a nacerpat sily na druhy den. Cekala nas cesta do nejvetsiho kanonu na svete, do Grand Canonu.

Grand Canyon National Park - Ariznona je svou rozlohou nejvetsim na svete. Na dne propasti proteka reka Colorado. Neda se popsat rozsah, velikost a hlavne hloubka prostoru, ktera se nabizi pri pohledu z vyhlidek na prujezdovych rimsah. Projeli jsme celou jizni rimsu a v mistech vyhlidek se kochali pohledem do propasti. Tyto vyhlidky jsou pristupne i pro lidi na vozicku. Od rana do vecera se meni barvy kanonu ale nejpuvabnejsi je odpoledni zapadajici slunce, ktere kanon dokresli do tmavooranzove a fialove barvy. Vedle tyrkysove reky Colorado, modrou oblohou s malymi mracky neni snad krasnejsi pohled. Grand Canyon nabizi take dobrodruznejsi stezky a cinnosti jako je napriklad rafting, plavba na kanojich nebo dlouhe turisticke trate s kempovanim primo na dne canyonu. Pro uplnou predstavu je mozno v blizkem mestecku Grand Canyon Village shlednout 3D IMAX nebo primo se proletet letadlem nad kanyonem.

V davnych dobach tam zemrelo spoustu putovniku a zlatokopu. But je schvatily drave vlny reky Colorado nebo byli napadeni divokymi zviraty, ktere tam ziji dodnes. Ten kdo hleda opravdovy kus nedotknute prirody, dobrodruzstvi a ma odvahu, nebude dovolenou prozitou na dne kanonu litovat.

Po krasnem dnu prozitem v Grand Canyonu jsme mirili do mesta Flagstaff - Arizona. Flagstaff byl prvnim hlavnim mestem Arizony, potom se jim stal Phoenix. Do maleho ale krasneho mestecka obklopeneho horami jsme dojeli v noci. Po ubytovani v motelu a veceri jsme se tesili na druhy den, kdy nase cesta smerovala do Sedony. Jake vsak bylo prekvapeni, kdyz nas rano probudil dest klapajici do okapu a hrozna zima. Pri pohledu na okolni hory jsme mohli videt snih. Pres noc na horach nasnezilo a obloha byla zatazena a sediva jako nikdy pred tim. Nase teseni se do Sedony bylo razem premeneno na zklamani. Zacali jsem vymyslet nahradni plan a to cestu do Las Vegas, do Californie. Ovsem potom v nas bleskla myslenka, ze neni mozne aby jsme meli kazdy den tmave modrou oblohu a prave v den kdy jsme potrebovali aby bylo jeste hezky se zatahlo a prselo. Zacali jsme prosit pohanskeho Boha Radegasta, ktery sidli na Radhosti v Roznove aby nam pomohl. At si kazdy mysli co chce, ale pri vyjezdu z motelu se nad Sedonou zacaly protrhavat mraky a vysvitat tmave modra obloha. Ten den jsme meli nadherne pocasi, obloha byla bez mracku a v kratasich a triku mi bylo  teplo. Tak je jasne, ze Radegast ma moc i v Americe, coz nam prokazal uz vicekrat. (Ale musite mu nohy polet pravou nefalsovanou Slivovici-jen pro zasvecene).

Sedona - Arizona je male mesto pod Phoenixem zname hlavne jako mesto plne kouzel, magie a spiritu. Puda a skaly maji jasne cervenou a cihlovou barvu. Skaly obklopuji stred mesta, ktere je protkano silnou siti malinkych obchudku. Vsude to voni ruznymi bylinkami a na kazdem rohu visi mnoho nabidek na masaze, relaxace nebo cteni budoucnosti z ruky. Ze stredu mestecka je mozno ruznymi cestami dojet k nejkrasnejsim mistum a kratkou turistickou prochazkou projit kus cervene zeme. Pozor se vsak musi dat na skorpiony a hady, na ktere je upozornovano na velkych tabulich.  Nastesti jsem videla jen jednoho ruzoveho, ale ten utekl. Nevim, kdo byl vyplaseny vic. Ruzovi skorpioni jsou mladata, ti kdyz bodnou, tak neublizi, ale  dospeli cerni jsou v Arizone smrtelne jedovati a dospeleho cloveka mohou zabit svym jedem.

Po odpocinku ve meste jsme se jeli podivat na Kapli svateho krize - Chapel of the Holly Cross. Cekalo nas prekvapeni a kouzelny vyhled na mohutne cervene skaly a kapli, ktera byla postavena primo ve skale. Pozdni odpoledni slunicko ji nasvicovalo z prucelni strany. Kdyz jsme vystoupili na vrchol kaple, jakoby se zastavil cas. Atmosfera navozena jemnou hudbou, ticho a cervene sklaly pripominaly Tibet. Stravili jsme tam nejmene dve hodiny a stale se nemohli  nabazit klidne atmosfery a mohutnych skal kolem nas. Toto misto v nas nechalo nejvetsi a nejhlubsi zazitek z cele nasi cesty. Grand Canyon byl nadherny, Arches a Monument Valley take, ale Sedona byla zvlastni svou spiristickou atmosferou a clovek si pripadal na konci sveta.

Dalsi den byl urcen k navsteve jednoho z nejvetsich experimentu na svete a to Biosphere II. v meste Tucson - Arizona. O tomto experimentu se prilis nevi, snad pro drivejsi caste stridani vlastniku a nejasnosti s financovanim. Od 26. zari 1991 probiha v Arizone jeden z nejvetsich  experimentu. V pohori Catalina lide postavili  tricet metru vysokou a 3.15 akru sirokou pyramidu, ktera je pokryta 6.600 sklenenymi panely. Uvnitr pyramidy bylo vytvoreno sest umelch podnebi: destny prales, savana, poust, ocean, zemedelska pole, bazina a podminky pro zivot cloveka. Uvnitr zije nejmene 2000 druhu rostlin a zvirat. Dovnitr pyramidy ovsem nelze jit a videt ji muzete jen pres okno z pristavenych plosin kolem cele pyramidy.

Experiment sledoval nekolik cilu, zjistit schopnost lidi zit delsi dobu uvnitr umele vytvoreneho sveta, moznosti obnovovani vzduchu a pitne vody, zkoumani nejvhodnejsich druhu rostlin pro sklenikovy zivot a dalsi. Od roku 1991 do roku 1994 zilo uvnitr Biosfery 9 vedcu, kteri zkoumali vsechny zakonitosti prirody. Jedine co meli privedene zvenku byla elektricka energie. Ostatni veci ziskavali recyklaci a prirodnimi zdroji. Vedci doufali, ze se jednou tento pokus podari vybudovat na planete Mars a lide tam budou moci zit. Ze zacatku byl cely tento experiment financovan texasskym miliardarem, ktery investoval pres 150 milionu dolaru pro tyto ucely. Bohuzel, cely projekt ztroskotal a nyni vlastni Biosferu II. Kolumbijska univerzita. Ta vidi budoucnost Biosfery II. ve vyzkumu podminek na Zemi pri jeji napadani ruznymi skodlivinami. Okoli celeho prostoru Biosfery slouzi zaroven jako kempus pro vysokoskolaky. Jake je pak jejich prekvapeni, kdyz prijedou do "skoly" a kolem jsou jen kaktusy, hory, poust a pyramida. Zadne auta, McDonaldy ani picerie. Navsteva Biosfery byla velice zajimava a prinosna pro nas vsechny. Mohli jsem videt jak se pestuje ryze, jak roste kava, caj, fiky a jine tropicke plodiny.

Dalsi smer nasi cesty byl ovlivnen umyslem vyhnout se mexicke pohranicni hlidce, to znamena jet co nejdale od mexickych hranic. Duvod byl ten, ze Lenka si doma zapomela dulezity dokument I-94. Ti co znaji imigracni uredniky v USA a hlavne na mexickych hranicich vedi, ze cloveka mohou zavrit do vezeni behem chvile. Proto jsme smer nasi cesty volili na  Bile Pisky -White Sands - New Mexico. Jake bylo nase prekvapeni, kdyz jsme prijeli primo do naruce pohranicni hlidky. Byla jiz tma a v ten okamzik by se nas krve nedorezal. Odstavili si nas  mimo cestu, pozbirali pasy a nechali nas dvacet minut cekat. V hlavach nam probihaly vselijake myslenky o tom jak chudaka Lenku, ktera jen zapomela papir o velikosti 10x10cm vysvobozujeme z vezeni. Po dvaceti minutach prisel celnik s otazkou: Who is Lenka? Snazili jsme se mu vysvetlit situaci, kterou nastesti pochopil, vratil nam pasy a nechal nas jet dale. Meli jsem opravdu stesti, a nase planovani vyhnout se celni kontrole dopadlo nastesti dobre. V noci jsme jeste prejeli Linkolnuv les, kde prave napadl cerstvy snih a kolem nas bylo krasne bilo. Nasi posledni noc jsme stravili v meste Carlsbad v pokoji, ve kterem byla vetsi zima nez venku. Navlekli jsme na sebe vse co bylo v kufru a sli spat. Petr jeste zkousel naposledy zapalit plynove topeni, ale stesti nemel. K navodu se slovy: "Otocte a drzte pet minut" se nedalo co dodat. Rano jsme vyjeli smer Texas.

V cele Americe plati podobne dopravni predpisy, avsak nepsane pravidlo, ze rychlost v Texasu se muze prekrocit o 5 mil v hodine zrejme v Arizone neplati. A tak pri poklidne jizde 75mil/hodinu, kdy max rychlost byla 70mil/hodinu me nenapadlo ze se v pristich minutach setkam s policii statu Arizony.  Hned jak jsem videla ve zpatecnim zrcatku policejni auto, ktere zaclo blikat snad vsim co melo na sobe, najizdela jsem na pravou stranu na krajnici. Zastavila auto a cekala co se bude dit. Prisla velice mila policistka a pozadala me o ridicak a pojisteni. Vse jsme meli v poradku a pri otazce jestli vim, kolik byla ma rychlost, jsem odpovedela 75. Rekla mi, at jdu s ni k autu a zacala neco sepisovat a pri tom se semnou bavila o Ceske Republice. Musim rict, ze byla opravdu mila a hodna. Ten papir, ktery mi vypsala bylo varovani o prekrocene rychlosti. Neznamena to nic, je to jen takovy papir mezi ridicem a policistou. No, podekovala jsem a jela dale. V mych zilach proudil vztek, hnev a nastvani, ktere zvysoval svymi chlacholivymi narazkami Petr: "Ja bych chtel take takovou trofej z cesty", "Bud klidna, stejne ti nikdo neuveri, ze si dostala varovani o rychlosti - porad jezdis tak predpisove". No, ponauceni je takove, ze ted uz jezdim presne i v Texasu a nikomu neverim, ze plus pet mil je v pohode. Stejne, tenkrat kolem me jezdily auta daleko vetsi rychlosti nez jsem jela ja.

Odpoledne jsme dojeli na misto zvane Fort Davis jiz v Texasu. Nedaleko tohoto mesta stoji nejvetsi hvezdarna na svete s tremi teleskopy - McDonald Observatory. K teto observatori vede cesta s nejvyssi nadmorskou vyskou v Texasu, a to je 2074 m. Cela observator patri Texasske univerzite. Projekty se provadeji spolecne s nemeckou observatori.

Z hvezdarny nase cesta smerovala domu do Austinu. Nase dovolena se nam velice libila a privezli jsme si kazdy spoustu zazitku a noveho poznani. Budou to nezapomenutelne vzpominky. Na svete je mhoho krasnych mist a clovek si muze uvedomit, jak  silna priroda je.  

(Katka2002)